Zdravím,

kdyby někoho zajímalo, proč tu skoro nic není, proč toto vůbec nefunguje a proč tamto je úplně k hovnu, tak berte prosím na vědomí, že web se v současnosti nachází ve zkušebním režimu a zůstane v něm až do odvolání – minimálně do Vánoc. A teď už k tomu, co to má vlastně všechno znamenat. Vaše rozhořčení může mít dvě příčiny – buď mě vůbec neznáte a nechápete, proč si takový mamlas zakládá galerii, nebo mne znáte jako fotografa a říkáte si: „O co se to zase pokoušíš? Ti si chudák vole!“ V závislosti na důvodu vašeho rozhořčení pak mohou nastat pouze dvě možnosti – buď se podíváte do mé fotogalerie a zjistíte, že jsem génius, nebo se podíváte do digigalerie a zjistíte, že jsem génius.

Ale dost srandiček – že jsem génius slyším neustále ze všech stran, tak mi to radši ani neříkejte. Stačí, že si to takhle vytrvale říkám sám. Věc se má tedy tak, že po více než čtyřech letech focení mě kolega artista vyhecoval i k jiné tvůrčí činnosti a musím říct, že se mi zalíbila. V první vlně se mi zalíbila až tak, že jsem ze všeho toho fotošopování a hledání vhodných podkladů na matte painting byl neuvěřitelně frustrovaný a otrávený. I proto jsem bez většího váhání dal přednost všem nástrojům, které s sebou přinesla druhá vlna, kterou bych nazval trojrozměrnou. Ze všeho toho renderování a modelování jsem byl tak unešen, že jsem absolvoval více než stohodinovou zkoušku bdělosti. Ano, čtyři noci po sobě jsem vůbec nešel spát, ale to je látka na delší blogový příspěvek. A vůbec, kdo ví, kolik těch hodin bude, protože v současnosti jedu teprve svoji 94. Ale už se začíná rozednívat, krizi mám za sebou, věřím si minimálně na takových 108 hodin.

Ale zpět k tématu – abych byl cool, tak mě napadlo i 127 hodin. Nuže, mám nového koníčka a nechce se mi jej plést dohromady se zajetou makrogalerií, proto jsem si prakticky zduplikoval původní web a nenápadně je propojil. Asi to není to nejelegantnější řešení, ale je vcelku účelné, protože si nemyslím, že by makrista potřeboval číst o renderování upíra nebo particle efektech ve Vue. Platí to i naopak. Nevím, kterému grafikovi bych se zavděčil povídáním o DIY difuzerech. Důležité příspěvky, jako právě ten o stohodinovce beze spánku, budu tedy duplikovat. Do Vánoc bych rád naplnil web nějakým obsahem (kvalitním! – třeba náhledový obrázek u článku vypadá dobře jen proto, že je pouze náhledový) a ruku v ruce s tím, jak se budu učit, bych rád sepsal něco o práci v programech, které k této digitální tvorbě používám (DAZ Studio, KeyShot, Vue – základy z Photoshopu snad nebudou nutné). Protože to vše je pro mě pořád hodně nové, rád bych to vzal z pohledu laika, aby i ti méně znalí viděli, že se to dá i bez nějakého hardcore skillu. V podstatě tedy půjde o obdobný koncept, jako v makrogalerii.

Co dál? Do Vánoc čekejte mé komplexní zhodnocení challenge 100+ hodin, a to nejen z hlediska artistického, ale i z hlediska medicínského. Nějaký komplexnější článek k tématu čekejte ale nejdříve na jaře 🙂  Ahoj, T.